Napiš TOP báseň a vyhraj! | Top magazín pro dívky | www.topdivka.cz

Si mé slunce každé ránko,mám tě ráda jako Granko.. bez tebe se neproberu a z postele nevyhrabu.. ve škole je kopec švandy,až mi z toho padaj kšandy.. ufouni k nám přistáli na čamrovou se ptali řekli jsme: je vetřelec,natáhli ji na skřipec.. smáli jsme se moc až skončila noc..ŠKODA..!!xD *čamrová je naše milovaná paní učitelka.. * básnička pro mojí bejvalou nej. kámošku..

klidne jich poslete vic

každý den bez tebe,jsem jako slunce bez nebe, nemám kde zářit,ale nechci žárlit, vím že je kol tebe spousta lidí, ale jen málokdo vidí,že spolu tvoříme pár.. tak prosím řekni ty krásné slova,otevři ústa a křič,MILUJI TĚ! *pro něj..

Vím co vím, vím že sním a vím i to že se probudím

OSUD Miluji lásku, miluji tebe. Miluji hvězdy, miluji nebe. Miluji všechno, co jsi mi kdy říkával, miluji i to, co jsi mi kdy dával. Byl jsi můj první kluk, se kterým jsem se milovala, kterému jsem se odevzdala. Lásku jsi ve mně našel, bylo to jako sen, jenže pak přišel ten osudný den. Zavolal jsi mi a řekl jen: "Za chvíli jsem doma." Ale to jsem ještě nevěděla, že to budou tvá poslední slova. Přišel za mnou policista, prý když jsi jel domů, vjel ti do cesty cyklista, a ty jsi narazil do vysokého stromu. Udeřilo to jako blesk z čistého nebe a já si uvědomila, že v jednu vteřinu jsem ztratila Tebe. tebe, který jsi mi srdce dal, Tebe, který jsi mě miloval. Lásko, vážím si Tě, i když jsi teď mrtvý, miluji Tě. Poslední slova, co jsi mi řekl, byla: "Mám tě rád" a já ti slibuji, že Tě do konce svýho života budu milovat!

Přátelství je krásná věc, zavidět může celý svět. Každý má právo přátelství mít, ale musí si ho zašloužit. Když se všechno podaří, přátelství se vydaří.

Můj život visí na vlásku,vše vsadila jsem na lásku. Věřila jsem v tebe jen,a teď zdáš se odstrčen. Jenže tak to vůbec není a časem se všecko mění. To já jsem ta popravena a má láska ukradena.

Ráno vstávám z postele,v odraze svém zřím tele. Zuby hnedka vybělím a z pyžámka se vybalím. Pak mě tlačí čas a já česám vlas. Rychle ještě oční stíny a přichází školní splíny.

MILUJI TĚ Proč to takhle skončilo, já jen pro tebe žila. Mrzí mě lásko, že jsem ti ublížila. Odpusť mi má lásko,odpusť mi mé hříchy. Vždy jsem tě milovala, jsem si vědoma své pýchy. Píšu tuhle báseň, a otírám si slzy . Stýzká se mi po tobě, hrozně mě to mrzí. Bojím se o tebe, nechci tě ztratit. Co mám sakra udělat, abych se mohla vrátit? Když jsme šli ven poprvé, přinesls mi růži. A já na ruku napsala ti tuší MILUJI TĚ

*Tohle je pro tebe bráško... yeah yeah* Nejlepší je na tom že osud nás spojil. Mam te rada bráško a zatím si ja stojím. Jsi jako muj vlastni, ktereho ja nemam, Co jsi vešel do meho sveta ja ted kvetam. Jsi a budeš nejlepši co já znám, Sem ráda že vubec te já mám, Svého bratra co ráda vidívam, Když vim že maš prijet tak i rada te privitam. Mám rada svou sestru a proto taky tebe. Bez ni bych te nespoznala, v srdci navíc místo mela Poprve co jsem te videla, zdal si se mi jiny... Jakmile sem te spoznala..mé slova byly Činy. Jiny než poprve, byly mnohem hezčí, toto je od srdce , a proto trochu zlepšim Nejsem žádny raper ani spisovatel... Toto je jiné než psaní detských knížek.. Toto mi jde zruky, píšu jak to citím, Na dukaz našho prátelství, ti složila sem básen..

Tvoje tvářičky jsou jako dvě broskvičky. Když se usmíváš, na všechno se líp díváš .

Lásko, stačil by mi jeden den, abych ti vysvětlila, že to není sen. Že mě tu opravdu máš, a že se mi jen nezdáš. Lásko, stačila by jedna noc, abych ti pověděla, jak ráda tě mám moc.Lásko, stačila by jedna chvíle, abys věděl, jak velká je má píle, píle má, co je tak vzdálená. Ta píle malá, co mi tě vzala

ŽIVOT Co je vlastně život? Život je každýho počátek, každýho maličkýho začátek. Život se má naplno užívat, a ne se pořád užírat. Život je od toho dělat v něm chyby, časem pak smažeme ze sebe viny. Je to láska, zklamání, bolest a žal, je to vše co nám život přichystal. Přijde i den kdy nastane zlom a na kostele se pro tebe rozezní zvon.

Snad bude pochopeno, že pomlčky oddělují básničky ;)

Tiše hledíc z okna se závistivým pohledem na zamilované páry kapka po kapce stékala, jen co oči zavřela viděla onoho krásného, smějícího se chlapce stát. Jež otevřela oči a smutným pohledem podívajíc z okna znovu, představila si je dva. Strachem a žalem roztřesené ruce měla a srdce bilo, jako když zvon odbyjí půlnoc. Tiše otočila se zády k oknu, jen povzdychla si, vzala ten nástroj vražedným, kterým trápení ukončiti chtěla. Leč v tu chvíli dvéře otevřely se a on stojíc v nich. Ba ne nebyl to on, to ta smrt proň přišla a do tmavého tunelu světlem končejíc vzala. Já vím, je smutná ale já jsem lepší nesložila

Tuto báseň jsem již použila v soutěži na stránkách karaoketexty.cz, doufám že to nevadí Jdu tam a zase zpátky, bloudím, není cesty zpět. Chtěla bych se vrátit zpátky, Opustila jsem náš svět. Spálila jsem mosty, vymazala minulost. Za lepším to světem, za novou budoucností Odešla jsem od tebe, bez rozloučení. S vyklizeným šatníkem A dopisem na stole s poslednímy řádky slov „Jdu za svým snem, sbohem, miluji tě“ Strnitá to cesta vzhůru, Mění se v náhlý pád. Sen se mění v noční můru, A já ztrácím vše, cos měl rád. Zahodila jsem vše, Co jsem měla Kvůli snu, Který jsem chtěla.

Kéžby....( Kežby byl život jak ma byt, žadne vraždy smutky žadny hnev, jen radost myti a pohltiti cely svet. Hneda drevena brana do nebe, co svítí hreje na srdci. Ti co vstoupi do nebe, jsou malý hodní andílci. Krídla roztáhnou, kouknou nahoru reknou tvuj čas nastal a ruku ti podají Ty neviš kam letite v očich jen otázky odpoved nevíte a tak dál letíte do výšky Krásný to sen, sen plý nadeje takový svět, a v myšlenkách závěje Ráno se probudím, a co nevidím...realita jiná než to co mám v myšlenkách a v nadejich..

Když v něco věříš, máš šanci že se ti to splní. Stačí když budeš vědet že opravdu za tym stojiš... Ja stojim za tím že herečkou chci být, Bohužel nesplní se mi to když nebudu o tom snit!!

Slogan na vitaminy...) Máš-li málo Vitamínu... Dej si krála hermelínu!!... Nechutná ti hermelin? Veselá kráva nebo želetava ti dodá vitamín...

Loučení? Je čas rozloučit se, nikdy se již neshledat. Naposled políbit se a pak jen tiše zamávat. Už nikdy tě neuvidím, ten pocit mě deptá. Už nikdy tě nepolíbím, slyším, jak srdce mi tepá. Poslední objetí, pak jen odchod tvůj. Hlavou tisíc myšlenek mi proletí, já nestihnu zařvat „stůj“! Se skloněnou hlavou dívám se, jak odcházíš. Naše srdce po nás prahnou a ty to takhle zahodíš? Po tvářích stékají mi slzy, já musím zařvat: „Lásko, stůj!“. Nehleď na naší krizi a buď zase jenom můj. Vím, byla to hloupost, vždyť já miluji tě. Tak neměj na mě prosím zlost, vždyť já miluji tě...

Přeji všem zúčastněným hodně štěstí!

Můj život jako televize bývá a někdy se na ní špatně dívá. Chtěla bych umět vypnout svůj svět a vrátit se do časů kdy mi bylo pět. Chtěla bych zapnout si příběh s dobrým koncem a žít si se svým skvělým princem.Chtěla bych si žít svůj sen,jenže mé chyby mi kazí každý den.Chtěla bych umět vrátit čas a všemu špatnému říct NE včas. _Pro ně!_

Slza za slzou není to náhodou,pláču pro tebe chtíč mít tě u sebe.

Lež Byl jsi sen, já byla blbá. To všechno byly kecy jen, do srdce nenávist jsem zaryla. Kecy tvé byly vždy lež, vyroste z nenávisti vysoko-trnitá věž. Ve vězi sedí chladná kráska,nezná slovo láska. Cítí jen a jen nenávist nenávist, píše krví dej svůj krutý na pergamenový list. Zlomená byla láskou k jistému hochovi, který ji zneužil, lhal ji přímo do očí , že by ji neublížil. Nesnese uz proto muže, protože on za to všechno může. Ta chladná kráska jsem já, protože jsi mi všechny mé sny a naděje vzal..

Naruto máme rádi,Když Sakura má grády,Hinata se stydí Narutovi říct co cítí.Rock lee blázen to je,ale všechno se to rýmuje,Kakashi si čte knížku na stromě o holkách a podobně.Sasuke zas někde trčí do vlasu mu vítr fičí,Naruto plánuje Akci má z toho celodenný atrakci.Ino kouká po Sasukem jak přemýšlí nad facebookem,slovo Naruto mluví za vše,máme je rádi,proto každý dorazí na cosplay aby níkdo neodolal.Naruto je slovo míru a přátelství,proto Sakura ráda dáva pěstí nikomu se nic nestalo naštěstí.Zbohem dávam všem tady,hezký den a hodně nálady

jaro,léto a už je to

Nejdůležitější na světě.. Nejdůležitější na světě je smích zdravého dítěte. Krásný je též první krok, do života velký skok. Když ráno Slunce vychází a nový den zas přichází, přemýšlím nad svým velkým snem, po kterém toužím každý den. Chtěla bych si vyjít ven, den, který by byl pocitem krásným naplněn. Vidět úsměv dítěte na tváři, jak šťastný je a celý září. Vidět jak utíká plný touhy, hrát si s ostatními to je jen pouhý, pouhý sen, Který nebude nikdy naplněn. Nikdy se nenaplní jeho chtíč popadnout fotbalový míč a běžet sním přes celé hřiště a skotačit jak malé lišče. Nikdy nebude žít normálním životem, nebude si užívat chůzi krok za krokem. Proč jsem neměla smůlu já, proč zrovna moje dítě? Teď spinká ve své postýlce a oddychuje lehounce. Nic netuší o svém životě, který bude mít, přesto šťastný musí on však být. Velkou oporou mu vždy chci stát a ruku v ruce všechny překážky spolu překonat.

Terezka.. (toto jsem skládala o své sestřičce ) Ty jsi moje sluníčko zářící mi na cestu, ty jsi moje srdíčko plné sladkých záblesků. Nejkrásnější Vánoce, co tě přines Ježíšek. Miminko bylo obsahem krabice, sestřička či bratříček? Očička jak zářící nebe, pusinka jak srdíčko, když poprvé vidím tebe chci tě hladit, sestřičko. Jsi ten nejkrásnější dáreček, který jsem si mohla kdy přát. Ležíš v postýlce jak drobeček, který bude vždy v mém srdci hřát. Můj život bez tebe, Byl-by příliš nudný. Byl-by jako úplněk bez nebe a vědro, neznající obsah své studny. Chci tě objímat, chci tě vidět šťastnou. Pusinku na čelíčko ti dát, Nedopustit jiskru štěstí zhasnout. Tvoje první sladké krůčky, byly jako zázrak. Mávala jsi kolem ručky, že starší jsi, byl to náznak. Při tvých prvních velkých pádech, na pomoc jsme přispěchali. Hladili jsme tě na tvých zádech, bebínko jsme pofoukali. V tvých očičkách jsou jiskřičky, chceš dovádět stále. Chceš vidět svoje sestřičky, jak blbosti dělají stále. Teď už nejsi miminko, dudající dudlíček. Vyrostla jsi malinko, jak z větvičky lísteček. Do školky už dávno chodíš, jsi náš malý raubířek. A přesto si všude vodíš, jak miminko polštářek. Když usínáš v postýlce, lahvičku svou musíš mít. Svůj polštářek objímajíce, budeš si teď sladce bdít. I když někdy hodně zlobíš a já ti pak nasekám, ty moc dobře však víš, že tě v žebříčku nejdůležitějších věcí života nahoře mám.

KALENDÁŘ... Áť si žiješ jako v pohádce ,ať máš pořád za jedna a záříš jako hvězda.Dám ti jako dar, na stůl kalendář. Aby si každý den věděla,kdo má svátek a na nic nezapoměla,i třeba kdy je pátek.I kdy příde sobota kalendář není novota!doufám že se ti líbí,a na tvém stole sídlí. Proto nezapomeň, listy obracet!

Každé ráno, když slunce vychází, krajinu oživí svými paprsky. Ty na koni přijedeš, polibek mi dáš a do ouška mi sladce pošeptáš, jaké zářivé oči po ránu mám. Já se začervenám a ke kytkám si přivoním, pak do domu uteču a sladké buchty ti napeču. K večeru se u rybníka sejdem, pod širým nebem budem a společnou noc spolu prožijem.

Do tmavé noci, volat tvé jméno.. do tmavé noci křičet a řvát... sny jako myšlenky mít ve své moci.. aspoň na chvíli...se tomu jen smát. Poslouchám mlčení...mluvím...jsem zticha stvořená pro něco..co se tě týká... ta noc po dni předešlém, tíží a dýchá jak těžké je nemyslet, jak těžké je.... BÝT BEZ TEBE....

TOP DÍVKA SMUTEK A NAKONEC RADOST.. Ráno koukám na hodinky, jestli už nám vyšli nové Top dívky. Rychle sbalim těch pár kaček, do kapsy hodim balíček žvejkaček. V trafice je velká fronta, koukám všude samá holka. Už to vidím bídně, škoda že vychází jen jednou měsíčně. Trafikářka s okna mluví, že už žádná ke koupy není. Doma v pláči koukám na net, vychází už plno let. Mamka ke mě rychle beží! Proč tu tak hrozně brečíš? Nestihla sem Top dívky, v balení byli se srdíčky. Mamka se jen usměje, že jsou u nás koupené.

kajaa: To bylo na mě???

Každý chce být šťastný jen a nemusí to být jenom sen. Když se kouknu z okna ven, je to nejkrásnější den . Vidím nebe a sebe vedle Tebe . Řekl jsi mi mám Tě rád, nechci být už jen kamarád. Já Tě mám taky ráda , nechci Tě mít jen za kamaráda. Jsme spolu napořád, srdce máme otevřené dokořán.

#69: To si děláš srandu, já jsem to napsala,ty to pozměníš a vydáváš to za svý. Co si o sobě myslíš. To nedokážeš napsat něco sama.

Sel jsem po ulici potkal jsem tam partu ona se me ptala proc jsem vikrad banju,ja jsem rekl ja ne ale von proste to byla parta uchylaku pcpcpcpcpcpc sedeli jsme v popelnici kourili jsme travu a kolem sebe jsme videli kazdou kravu pcpcpcpcpcpcpppccc jooooooooooooooo

Sluníško září a ptáci švitoří, v hlavě mi z toho krapet magoří. Nač je mi to krásné slunko a modré nebe, když jsem tu stále sama, když nemám tebe? Všude kolem sebe vidím jen dvojice, takže by bylo opravdu fajn, kdybys tu byl. Vím, že je to celý jen iluze, sen- jsi daleko s ni..., ja tady jsem. Myslím na tebe stále jen a to si piš, že jednou přijde čas, kdy své rty na mé přilepíš.

Bert byl velmi zlobivý čert.Měl špičaté růžky,vypadali jako nůžky. Měl velkou krávu,ta jedla jen trávu.Ta měla ráda sport,ale taky dort. Vypadala jako kytka, jmenovala se Jitka. Měl ji moc rád,taky že byl její kamarád. Spoustu dobrodružství zažili ,ale byli bohužel moc nemilí. Tahle básnička už skončila doufám že se Vám líbila.

S LÁSKOU Lidé umírají a znovu se rodí, nezdravé jídlo a cigarety jim škodí. S láskou je to jiné, láska tu bude napořád a pomalu plynne. Každý smrt na konci prožije, Ale láska nás všechny přežije.

Neznášam samotu a predsa ju milujem... Ubíja ma keď vôkol mňa nie sú ľudia... Potrebujem byť sama hoci to nechcem... Chcem zabúdnúť, že žijem, že dýcham, že milujem.... Jednoducho vypnúť... Snažím sa, no nejde to... Nedokážem prestať myslieť na to, ako láska bolí... Ako zviera žalúdok... Ako trápi... Prečo o ňu ľudia tak stoja, keď kvôli nej trpia? Prečo chceme byť milovaný, keď nevieme, či láskou neubližíme? Nechcem nikoho milovať, nechcem aby niekto miloval mňa... Chcem si jednoducho len prežiť svoj život... Nič necítiť, len byť tu určitý čas... Aby sa to počítalo... Ale nechcem znášať to utrpenie,... nechcem cítiť bolesť... A možno ani nechcem byť tu... Množno nechcem už nikdy nič cítiť, nič počuť... chcem byť ďaleko... Ďaleko od ľudí... Ďaleko od zeme a od svojho tela.

toto je venovane kamaradovi ktory Rapuje..)... L.U.G.E.R.- Ty si pán, ty si ten čo zabil. Ty si frajer, ty si spravedlnost spravil. Ty si ten, čo v lochu si posedel. Ty si ten čo sám sa udal, dostal si kuráž. Dobre spravili že ta pustili. Teraz sekáš dobrotu a nám davaš nádej, Si dobry raper, u teba vždy niečo pozitivne nájdem. Ty si number one, a rádi ta máme... Takych ako si ty je málo, a sme rádi aj za tak málo. Píšeš skutočnost ktorá sa ti stala, aj ktomu je potreba, veľka odvaha. Možeš si povedat, že si vetši pán. Kde sa hrabe rytmus,?išiel sa zakopat. Na teba nik nemá. Iba sám veľký pán. Náš stvoritel, náš biely anjel. MA§AKER ide hore, som váš veľký fanda. Všetkých vás zo srdca pozdravujem...)

TOP dívka je super časák, ten kdo ji čte je fakt pašák! Pomůže i poradí, s ní je život parádní. Jsou v ní pěkné články, ze kterých z nás budou krásky. Mezi časopisy je to král, kdo by se jí bál. A já už běžím do trafiky, ať na mě ještě zbyde taky!

Proč tu nejsi semnou a necítím tvou vůni jemnou? Proč necítím tvoje obětí a láskyplné zahřátí? Proč tvoje slova mě neprobudily a polibky nezahltily? Proč bez jediného slova jsi odešel a nechal mě tu samotnou? Proč dával jsi mi lásku falešnou?

jaro . Jarní slunce teple svítí květy šije zlatou nití, vyšije nám za chvilenku narcisky i prvosenku. Pak zlatý déšť si vyšije ten však kvete,nelije, k tomu přidá konvalinky jaro z-voní,cinky linky. Ještě jednu barvu zkusí vyšije si dva krokusy k tomu pestré tulipány a tím končí vyšívání. Jeden mrak,ten deštivý slunce trochu zastíní a pak smáčel "gobelínek" plný bílých kopretinek. Vem si slunce zlatou nit musíš pár lístků přišít, ale slunce nitku nemá dnes už končí, ke spánku si místo hledá.

Za okny vesele poletují vločky, snad příliš nezebou Tvé něžné tvářičky, tvářičky, jež se vždy tak krásně červenají, když ranní beránci na nebe vystoupají. Ať je denní svit či luna, v myšlenkách Tě stále hýčkám, byť často sám nevím kudy kam, když jsi mi tak vzdálena. Za okny vesele poletují vločky, ukrývající mé nekonečné krůčky, krůčky, jež hledají ta nádherná kukadla, která mne tenkrát tak okouzlila.

#91: hezký líbí se ti ta moje dlouhá?

Láska je věc překrásná, žádná srdce nezůstanou prázdná. Nejhorší je ale láska neopětovaná, jako kytička včelkami neobletovaná. To je potom hrozná věc, jak do oka dostat pěst. Každé ráno doufáš že, tvůj milý Ti náklonnost prokáže. Každý den ale zjišťuješ, že srdce si jen pumpuješ. Ale jednou se přece na Tebe usměje sluníčko a ty svému srdíčku odlehčíš maličko.

Cítím se jako bojovník po prohrané válce,jako snílek,kterému se sen ztrácí v dálce. Cítím se jako trosečník na neznámém ostrově,jako opuštěné dítě v dětském domově. Cítím se jako písečný zbořený hrad,jako člověk,kterého nemá nikdo rád.

Ty jsi můj každodenní máj, být s tebou je jako z nebe ráj. Jen Ty víš,co ráda prožívám, bez tebe sotva přežívám. Tvůj úsměv-zahřeje i srdce z kamene, za něj ruku dám do plamene. Jsi sladký,jako ten nejsladší med, krásný,jak tulipánu květ.

Já chci a chci tě sebevíc. .Pro mě znamenáš mnohem víc. .Ty si mi víc než kamarád.. já mám tě tuze rád. .Chci tě chytnout za ruku. .Chodit s tebou po parku. .Do tvých očí se zahledět. .Celej den pak prosedět.. Vedle tebe na lavce. .a spívat písně o lásce..

Mít někoho vážně rád,znamená ho dobře znát.Však někoho milovati,znamená o něj bojovati.Nevzdávat se ve chvíli,když je idol nemilý.Ve dne v noci na něj myslíš,neboj se ty mu taky chybíš.

NA CHATĚ U ŘEKY! Když mi maminka vyprávěla vtipy, tatínek u toho chytal štiky. Když viděl jednu velikou štiku, škorpion lezl mu po noze a řekl:"Máš teda kliku!" Tatínek hrůzou omdlel zas, začal ho křísit až zlatý konipas. Když se vzbudil otec můj, zjistil, že má hlavu jako hnůj. Jeho pamět se vymazala a mamince velkou radost nahnala. Hip hip hurá hodíme ho do moře ať nemusím zítra vařit to hnusný kuře. Mamina se samou radostí zbláznila a tatínka po řece do Atlantiku pustila.

Smrt..... Chodím tu jak duše bez těla..... Všichni kolem mě dělají, jako by to byla nějaká nevěra.... Já ho miluju, ale co s tím?? Že to nemá cenu... To já dobře vím.. Já jdu... Já jdu tam... Jdu... a nevím kam... Nevidím před sebe... Nevidím za sebe... Z očí se mi kutálí slzy... Už bude po všem brzy... Uz přelézám zábranu... Tu nesmyslnou záchranu.... Z toho mostu koukám dolů... Vždyť nebudeme nikdy spolu... V hlavě se mi motaj příběhy... Komu na mě vlastně záleží?? Už nemůžu dál, vidím světla... Kéž by naše láska někdy kvetla... Poslední sms, poslední pohled... Klid mám už konečnš na dohled... Pouštím se a letím dolů... My nebudeme nikdy spolu.... Pouštím se a letím dál.... Kéž by o mě někdy stál...

Přání.... Já chci lásku, Já chci pochopení, Hledam něco, co celý můj život změní. Chtěla bych přítele, Chtěla bych tebe, Hledam něco, co mě donutí nespoléhat jen na sebe... Přeji si lásku, Přeji si tebe jen, Vím, že je to nemožné, že je to jen krásný sen...

Cestička životem je má i tvá a po ní půjdem jenom mi dva. Sami, úplně sami, jen věčná láska půjde s námi.

Nebudu brečet,když vím,že mě nechce, budu se smát,i když to půjde těžce. Nebudu smutná,i když to nejde, budu se radovat,vím,že to přejde. Nebudu nešťastná,když on je s jinou, budu si užívat,i když není semnou. )

a jaké jsou ceny???

Miluju život a Ty do něj patříš, vím že jsi ráda, když mě zas spatříš. Jsi moje kamarádka, já Tě mám ráda pořád stejně jako kamaráda. Neusínej, nechoď spát, já Tě mám opravdu rád. V úterý Ti bylo o rok více a na dortu přibyla jedna svíce. Přátelé Tě mají pořád stejně rádi, pořád to jsou tvoji kamarádi.Zdravíčko a štěstíčko to Ti vše přeji můj věrný příteli. Ty jsi můj život, moje štěstí, co při mě stojí v každém neštěstí. Ten tvůj úsměv a tvůj smích se nedá z hlavy jen tak vypustit. Mohla bys mi věřit více, vždyť čas tak rychle plyne a za chvilku Ti bude o další rok více...Záleží mi na Tobě ani nevíš jak možná bych v životě udělala pár věci jinak, ale Tebe bych tam měla pořád, Tebe bych nemohla nikomu dát =* Pro mojí kamarádku k narozeninám =)

Měla jsem Tebe za svého největšího přítele. Ty jsi mě zradila, odešla pryč a já už k Tobě nehledám klíč. Nenávist, zlo a ignoraci pořád k Tobě chovám, ale pořád Tě vidím zas a znova. Zradila jsi, měla jsem Tě ráda, nesnáším Tě k smrti jsi pěkná kráva. Dej mi už pokoj, už chci mít klid, ale budu se snažit Ti to oplatit. Tu mojí bolest, ten můj stesk zažívám dokola jako blesk. Bolí to pořád, i když míň pomalu zapomínám, když v noci sním. Proč je to realita a ne jen sen teď ani nevím, kdo vlastně jsem. Nenávist a zlo k Tobě pořád cítí, ale pořád tu malá naděje svítí.

Nemám nikoho, kdo je tu pro mě strašně se trápím, přemýšlím usilovně. Měla jsem dva, co mi vždy pomohly teď jsem tu sama se všemy problémy. Zradili, odešli už je nechci mít, stačilo jednou tu zradu okusit. Teď tu mám přátelé, mám je moc ráda, ale svoje problémy házím za záda. Nemůžu mluvit, je to moc těžké potřebuji člověka, co mě vždy podepře, bude tu pro mě ve dne v noci a vždy nabýdne pomoci. Nejlepšího přítele mít je jako slunce, co vždy pro Tebe musí vyjít. Vždy když vidím tvoje oči, vzpomenu si na tvé řeči. Přátelé navždy to byl náš sen, co se ve chvíli rozletěl, bylo a bude to v mých vzpomínkách jako když jezdíš na krásných vozítkách. Budu vzpomínat, co jsme spolu zažili, myslím si, že krásné to bylo, ale k vodě jsme to pustili. Loučím se s Tebou už Tě asi nechci vidět, protože jsem Tě začala nenávidět !!!

To je moje básnička, jen ze školy maličká. Terka s Pitym milují se, Jirka s Klárou dívají se. Při výtvarce kreslíme se, Dan a Katka prdí zase. Koky,Hitman za školu jdou, na výlety nepojedou. Simona,Nikola a Věra, dostávaj jenom bůra. Petr a Lukáš jsou týpci, Pavel a Aleš jsou zas borci. Klára,láva,prdlice, má na hlavě břidlice. Dan a Simča páreček, chybí jim jen domeček. Tomáš s tim je sranda, bez něj neni švanda. Nikča malá vačice, budeme mít ptačice. Při matice počítáme, u tabule jen stojíme. Příběh jeden z naší třídy, učitelce dojdou křídy. Když už nejsou křídičky, nemůžou být básničky. Bez básničky není výhra, a bez výhry je jen býda. Už je konec básničky, z naší malý třídičky.

Byla jsem malá princezna, jíž líbila se slova líbezná, a pak, znenadání, cizí princ, vyslovil víc, než dá se říct, mé oči se zaleskly slzami, když nechtěl býti mi tolik neznámý, můj dech se zastavil ve chvíli, kdy naše rtíčky se spolu spojily, mé srdce pak upadlo v jeho dlaň, tak jej neztra´t a dobře jej chraň...

stojíme vprostřed lesa, nad námi jsou nebesa, měsíček ti léta svítil na cestu, bys našel mne, svou nevěstu! stáli jsme tam, vprostřed lesa, nad námi temná nebesa, byla svědkem naší lásky vroucí, oddanosti nehynoucí! bylo nám dobře spolu, tam v tom lesním šeru, bylo nám spolu bezvadně, pak leželo tam tvé tělo jen tak, bezvládně! chudáčku, copak si to udělal, polibek smrti jsi věnoval, já byla tvou láskou i soudcem, smrt totiž, to jen já jsem!

Přáníčko k Valentýnovi- Krásného Valentýna drahoušku, svého srdíčka Ti posílám trošku. Pár vět mi nestačí napsat Ti, jak moc Tě miluju,srdíčka Ti tu maluju. Doufám,že nám to dlouho v lásce vydrží a problémy se u nás nezdrží. Miluji Tě ze všech sil, jak si mě o to kdysi prosil. Jsi prostě moje zlatíčko, já Ti sem snad vylepím nálepek platíčko. Já Tě prostě miluju a čím dál víc se s Tebou sbližuju. Jsi pro mě vším, já bych bez Tebe nebyla ničím.

strach... Už je to dlouho, co jsem ho potkala, Když jsem se s jeho očima poprvé setkala... Když jsem poprvé viděla, jak se usmívá... Možná v tom ten můj problém spočívá... Do jeho úsměvu jsem se zamilovala... Tahle věc se mi však poprvé nestala... Nemůžu z něj spustit oči, Jen kolem něj se můj svět točí... Myslím na něj dnem i nocí, Ovládá mě svojí mocí... Do mého snu vždycky vkročí, Mě už to však nezaskočí... Toužím poněm číl díl víc... Bojím se mu to však říct...

♥♥♥Báseň o šťastné myší lásce♥♥♥ Bylo léto, horký den,♦ Myška vyšla k moři ven.♦ Na pláži bylo narváno,♦ Někdo tam přinesl piáno.♦ ♦♦ Hrál tam myší virtuos,♦ Úspěchu měl dost a dost.♦ Házeli mu krásné květiny,♦ Nejraději měl kopretiny.♦ ♦♦ Myška si na to vzpomněla,♦ Pro kopretinu běžela.♦ Ladně ji hodila umělci,♦ Před láskou nemohla utéci.♦ ♦♦ Myšák si té květiny všimnul,♦ Z klavíru poslední tón se linul.♦ Myšák kopretinu uchopil♦ A vše najednou pochopil.♦ ♦♦ Ta nádherná myší slečna.♦ Už to byla doba věčná,♦ Co dávno se ještě vídali,♦ A lásku sobě si vyznali.♦ ♦♦ Myšák tedy vykročil k ní,♦ Pořád si však myslel, že sní.♦ Tušil, že ji doopravdy vidí,♦ A nevšímal si ostatních lidí.♦ ♦♦ Ona zas spěchala k němu,♦ Leč, měla obrovskou trému.♦ Přála si s ním opět být,♦ A možná i děti mít.♦ ♦♦ Jejich oči se setkaly,♦ Pravdu, jen pravdu říkaly.♦ Že se i myšákovi stýskalo,♦ Že kvítko té lásky nezvadlo♦ ♦♦ Když si stáli tváří v tvář,♦ dopadla na ně štěstí zář.♦ Nadšeně se oba objali,♦ A k myšákovi domů spěchali.♦ ♦♦ Tak příběh myší lásky končí, Autorka se s vámi loučí =) ♦

Nekonečná láska(nerymuje se..jen vypraveni)... Má láska k Tobě je lehká jako peříčko. Někdy se něžně vznáší v jemném vánku, jindy padá jako sněhová vločka k zemi. Někdy nastane okamžik, kdy ji pohltí nebezpečná vlna a ona odplouvá. Jindy se ztrácí ve víru, ale později se vynoří a pokračuje dál ve své cestě. Pravá láska je pevná jako skála, jako nepřístupná propast ze které není úniku, a nebezpečná jako most přes rozbouřenou řeku. Připomíná nespoutaný let ptáků na obzoru, je hřejivá jako právě vycházející slunce a nekonečná jako vyprahlá poušť. Stejně jako se ledová kra nepotopí do hlubiny, tak i láska zůstává plout nad hladinou. Točí se kolem ní spoustu mýtů, ale jen pár jich je pravdivých. Pravá láska přejde i ty nejvyšší hory a hravě přeplave oceán. Láska je nekonečná touha. Je jako droga bez které nemůžeš žít. Jednou ji ochutnáš a nikdy už nezapomeneš. Když někoho miluješ, nepotřebuješ ani plán proto, abys ho našel třeba na samém konci světa.

Ráno tě potkávám,večer na tebe myslívám..Ráda tě mám často tě potkávám,na chodbě tě slýchavám.Za chvilku odejdeš,chybět mi budeš. ZA CHVILKU ODEJDEŠ,NEDÁ SE S TÍKM NIC DĚLAT,CHYBĚT MI BUDES musím se s tím vyrovnat.

sen.. Zdál se mi sen,byl tam i on,krásný byl jen.Byla v něm svatba,já jsem se vdávala. On tam stál,na mě se koukal a krásně sladce se usmíval

Davídek je nej,ošklivý je prej. Mě se strašně líbí,já ho chci míti. Každou přestávku je sám,ráda bych aby mě měl rád. Je tu úplne novy,on je strašně krásný

Náš pejsek Jmenuje se Maxík, je rychlejší než taxík. Vstává ráno brzičko, je to naše zlatíčko. Učíme ho pac a lehni, umí také dobře sedni. Kouká z okna velmi rád, je náš věrný kamarád. Max je malý Raslíček, hodně velký ďáblíček. Chodí s náma na procházky, zatím nemá žádné vrásky. Křestním jménem Bayer Paka, Jeho máma Vilko Laka. Otec zase Lentaka, piškot ho vždy naláká. Tak tohle je Maxíček, hážeme mu klacíček. Na zádech má puntíček zkrátka je náš mazlíček!!!

Hnědoočka,to jsem já,blond vlásky,pusa od ucha k uchu a ráda házím očka.Já jsem taková držtička,ostrý jazýček,rozverná kytička.Extrovertka a nezbednice jedna,někdy nečitelná,jindy průhledná.Mám ráda život,jsem patriot a energie lodivod...Jsem tam,kde se něco děje,jsem to,co se rádo směje.Tak ahoj a pac a pusu,žijte život v klidu a ne v klusu

ANDĚL... Jsi můj anděl, měsíc mé noci, světlo mého dne, teplo v mém srdci. Jsi podstatou mého života, bez tebe ho nemá cenu žít, chci tě navždy uctívat a jen s tebou být. Chci tě nosit na rukou, hýčkat tě a uctívat, poslouchat tvůj hlas, na nic jiného se nedívat. Mýti tak věčnost, ten nekonečný čas, jen ty a já, sami dva......

VÍLA... Jsi má víla, láska mého života, neskutečná síla. Máš ladnou chůzi, sametový hlas, zlaté vlasy, útlý pas. Žárlím i na slunce když hladí tvou tvář. Měsíční zář, odhalí tvou krásu, ta ihned poskytne světu spásu. Jsi stvoření jenž pochází z rukou samotných andělů, doslova božská jev, při jediném pohledu, tají se mi dech......

ŘÍŠE FANTAZIE... Pokaždé když zavřu oči, zdá se mi sen, i když je to jenom sen, dokáže mi rozradostnit den. Někdy jsem naštvaná že je té krásy konec, jindy se z hrůzou probouzím a vydýchávám bolest. Nedokážu ovlivnit motiv ani téma, jak skvělá by to byla pak scéna. Kdyby to šlo, celý svět by pořád spal, ráji splněných tužeb a přání by se vzdal. Avšak málokdy se mi zdá to co bych si přála, marná touha chtíti tu jednu věc z toho mála...

Přítele svého také mám, nikdy ho nikomu neprodám. Pamatuju si na ten den, kdy se splnil můj velký sen. Šla jsem domů, smutná, skleslá.. v mé ruce košík jsem nesla. Vidím tě, jak běžíš a voláš o pomoc.. nikdo tě však neslyší, je noc. Přiběhneš ke mě, celá ubrečená.. snad úplně vážně zničená. Podíváš se mi do očí, a já zas tobě.. našly jsme kamarádky v sobě. V rukách nesla jsi štěně, malé a opuštěné. Ptám se: „Jak mohu pomoct tobě?” řekla jsi: „Dej mi tvůj malý košík.. když ho zachráníme, může z něj být ještě hošík!!” celá jsem se klepala, a ty také. Oboum nám bylo všechno jasné. Dala jsem ti košík, po mé ruce pot tek.. ale spravil to tvůj něžný dotek. Štěně jsme zachránily, byly jsme pyšné. Tvé volání.. tenkrát nebylo slyšné. To štěně začlo nový život, i my ho začly. Teď jsme obě strašně šťastný. Já svého přítele už našla, a jsem za něj vděčná. Ta noc.. všechno mi došlo. Vzpomínka bude NAVŽDY věčná..

1.MÁJ podle AMA V kalendáři byl psán první máj, venku vůně a štěstí plný háj. A já jsem láskou kvetla, Markovi slůvkama hlavu pletla. Usmívala jsem se na něj,on na mě, Věděli jsme že naše láska nikdy neuvadne. Ve 12. hodin uprostřed sadu, dostala jsem pusu a divnou radu. Prý kolem rána zítra v parku, co na mě chystáš?co Marku.! Tajemný výraz máš v tváři, oči ti krásně září. Těším se ale mám i strach, co tam bude?snad ne ve stínu vrah. Kol fouká vítr,ovíjí mě chlad, Marku proč jsem tě jen musela poznat. Blíží se ke mně tmavý stín, do obličeje mu nevidím. Marku nevím jestli kyšeš to ty, Svírá mě pocit samoty. Stále ti nevidím do tváře. Jen ta temná záře. O můj bože,nikdo mi nepomůže, co to máš v ruce?o né!nůž v pouzdře z kůže. Tohle je ten můj přítel letitý, chová se jak citů zabitý. Zbývá už jen pár metrů, můj život byl krátký jako nit z dětských svetrů. Je konec tělo se na nic nezmůže, nůž mi zatíná ostří do kůže. Když se ti podívám do očí tak „ty nejsi Marek!“ Ty jsi jeho kamarád Radek. Pozdě už k zjišťování jmen, Upadám v dlouhý sen. Z POSLEDNÍCH SIL OČI OTVÝRÁ, VIDÍ MARKA JAK NAD NÍ PLÁČE ŘEKNE „NEPLAČ,MILUJU TĚ „A UMÍRÁ!!!

Otvírám okno a koukám na nebe, nechápu mnoho věcí nechápu tebe. Proč chováš se jako arogantní maník, vždyť láska k nám přijela jako malý poník. Tak jak rychle se "mám tě rád"objevilo, tak rychle jí něco v tobě zahubilo. Teď jen slz pro tebe kanou, tvoje city si už na mě ani nevzpomenou. Ty někoho máš řekni máš? to že tě miluji nevnímáš. To že sklopíš oči to mi nic neříká, tak už odpověz!mé srdce naříká. Z tvých úst vyšlo jen ..ehm…no…a tak, při tom jsi zrudl jako vlčí máš. Teď už nevíš a já pochopila dost! bolí to!Ale táhni!mám na tě zlost. Omlouváš se ale ne!, už je to vše ztracené. Pláčeš,pláču,pláčeme oba, nemá to cenu když ze mě děláš blba.

Mé 15-té Vánoce,za okny neleží ani vločka sněhu, tatínek s holčičkou na poslední chvíli sehnat kapra mají snahu. V jedné místnosti malý stromeček, avšak je smutný,nikde žádný dáreček. Na větvých žádné ozdoby nevisí, nezdobí ho světýlkajako kdysi. Poloprázdnou místností jehličí vaní, nikdy neuslyším maminku "Ježíšek zvoní" Ještě loni jsme tu byli všichni, já mamka.taťka i ty Jani. Kde asi teďka zrvona jste? vzpomenete si někdy na mě? Mami,ještě vůbec víš že máš dceru? Tati,pamatuješ si na naší 1.společnou hru.? Sakra vždyť je mi sotva 15,nenechávejte mě tu, mami vrať se mam tě ráda,ze srdce tě nedostanu! Proč se to všechno muselo zkazit, proč na droby a fet jsem musela narazit. Vím tohle mi patří, ale na Vánoce?!Mé srdce smutkem buší.! Pořád čekám že u mě zazvoníte, a k vánocům mi popřejete. Vy však stále nejdete, samotnou nechali jste mě na světě. Ale proč jsem takhle naivní, pro vás jsem jen fetka bez ceny. Už mě to nebaví být tu sama, ale kdyby někdo přišel bude dopis pod dveřmama. Tak ráda bych se vrátila, avšak naději už jsem ztratila. Je tu plno podobných případů, co ztratilo rodinu. Dopis vsunut pod dveřmi, loučí se Jani,tati-Mami. Před očima mám noční oblohu. jdu tmou...dnes nevím kam ulehnu. Ani nevím jestli ulehnout chci, nedokážu udržet smuteční emoci. Chodím městem,žádná ulička mi není neznámá, bloudím sama,na to dobré má duše vzpomíná. Potkávám lidi co jsou jako já, a nikdo jim pomocnou ruku nepodá... Někteří jsou na tom fakt bídně, můžu děkovat bohu,že eště takhle nejsem na dně. Ale tahle útěcha mi nestačí, nikdo mě nemá rád ani ti sfetovaní pankáči. Všichni mě odhánějí jsem na to sama, nebejt pitomá!Tolik mě chybí máma. Mami?osoba v dáli nehnutě stojí, a pak ještě někdo a "Tatí?". Mé tělo jako bych náhle letěla, jsem u nich a...."Čau zlato?"tys zabloudila? Hej co tu děláš?nemáš tu být! Utíkej,přijdou naši,jdi se skrýt. "Tak maličká vystrkuje drápky!" To neva takový mam rád holky. Ty to nechápeš ale rodiče jsem neviděla dva roky, tak sory že jsem drzá ale mám své nároky. Tak já dovedu tě domů kočičko, jen pověz jméno a kde máš své bydleníčko. Jmenuji se Zármutková, ale na lítost já nejsem zvědavá. Cože?!Můj otec....Ach děvče, teď mě budeš mít za pitomce. Mého otce zabil Nějaký hajz, na konci města...Zemřel..byl tam špinavej pajzl... Je mi to líto ale co já s tim? nemám na to náladu-mizim. Ne stůj,ty to nechápeš, vypadá to že noviny nečteš. Nečtu nemám peněz dosti, a i kdyby nepřidaj mi k radosti. Takže asi nevíš že ten kdo udělal tu hroznou věc, že,že to byl tvůj otec. Proč by to dělal?co by ho k tomu vedlo? ale proč celé tvé tělo zbledlo? Tvá sestra a matka mu utekli, to že fetuješ mu za vinu dávali. Ne to ne to není možné, ale je to strašné. DÍVKA HRŮZOU OMDLELA, AŽ U NĚJ DOMA V NÁRUČÍ SE MU PROBRALA. JEHO MÁMA SE O NÍ STARALA, A ZA VINU JÍ SMRT MANŽELA NEDÁVALA! .............THE END............

Podzim právě přichází, a sluníčko brzy zachází. Už si nakupte teplé oblečení a vymýšlejte s námi rčení. Hlavně kupte čepici, šál a boty, vymýšlejte správné noty. Je mráz a ruky nám mrznou, a některým holkám vlasy zrznou. Nastala zima a podzim je pryč, do zahrádky k sousedům spadl nám míč. Je zima a nos máme rudý a vedle nás šel chlapec chudý. Byl červený jako ta růže, ale stejně mu nikdo nepomůže. Zima končí a nastává jaro krásné, maminka vylévá do kanálu mastné. Květiny rostou, stromy se zelenají a některé dámy už sukně mají. Jaro končí a léto je tady a já Vám dám teď dobré rady. Do plavek se oblečte a do bazénu si zaskačte. Pěkně si to užijte, mnoho zábavy zažijte.

tu se ukazuje že to je sem posláno 28.2. 00:15 ale ještě tolik hodin není.

Dlouhá je zima Dlouhá je zima a dlouhé jsou noci mrazivé dny mám, modřiny a málem zlámané nohy dlouy, jsi zimo nekonečná, a noci s milým a bez milého velký, je mráz přineslas nám hodně dobrého a i leccos ošklivého přeji, si však ať netrváš věčně ten, padlý sníh, ledovka námrazam přeji, si slunnou zimu a brzy aŤ skončíš mrazivý ledne a po tobě zimo, to, vím počkáme, si chtěla, bych aby k nám jaro vrátilo se co nevidět zas

a tady máte tu básničku : Dal bych za tebe život svůj, život je oceán a nikdy sama nevesluj. Pro tebe bych dýchal a žil, nikdy jsem nic krásnějšího nezažil. Dala jsi mi své srdce a já tě miloval, tolik věcí co jsem pro nás plánoval. Ted je to prič a hlavně vzpomínky, láskou rozsypané kamínky.. Dal bych vše jen tě zase v náručí, líbat tvé rty a hladil tě,jak tvé srdce poručí. Tvé boky a záhyby tvého těla, to ty jsi přece konec chtěla. Já tě miloval a věrně,dloho jsem tě chtěl zpět, snažil jsem se ale marně. Prosím, vrat se mi,bez tebe se nedá žít, nenech mě v tom utopit. Dej mi šanci ti najevo lásku dát, jedině společně to můžeme překonat..

Na mostě Renata Vindušková Stála na mostě, trochu opilá, stála na mostě, co kdyby skočila? Most a pod ním silnice, dlouhá, rušná dálnice. Velká výška, dlouhý skok, už zavírá víčka, ke smrti jen krok. Dívka jako z porcelánu, není zvyklá na únavu. Proč chce skočit? Co jí láká? Proč chce skončit? Už pomalu skáká. Kolem davy stojí, co se hlavou honí? Upustí pití, které v ruce drží. už není zbytí, slza k zemi letí. Jeden krok jí od smrti drží, co asi jí její mysl mlží? Že by to bylo pití? Vážně už není zbytí? Z davu se kdosi vynořil, vypadal že život za ní by dal. Život za ní by položil, není čeho by on se bál. "Neskákej, dole život není, neskákej, co to změní?" "Jdi pryč! Já nemůžu dál, život je bič, a já nejsem pán!" "Neskákej, seber mu ten bič, neskákej, pojď odsud pryč!" "Nemůžu, nechej mě jít, nemůžu, já nechci žit!" "A co já? Nemáš mě ráda? A co já? Ani jako kamaráda?" "Ty slova těžce se říkají, ale už ne, ty slova těžce se říkají, jdi ode mne!" "Lžeš, to já vím, lžeš, bojuj s tím!" "Nevíš nic, žiješ si líp, já nechci víc, než lépe se mít!" "Tímhle nevyřešíš nic, jak bude ti líp?" "Tam nahoře, ráj budu mít, tam nahoře, mě nebudou bít, tam nahoře, bude mi líp!" Podotkla suše, dořekla a skočila, byla jen další duše, která se zabila...

Takžee. Byl jeden dědeček uměl hrát tenis .Praštil se do pytle upad mu penis.Když už mu ho chtěli přišít řekli vísledky se mohou lišit

Srdce tluče celý život bije jako zvon, rozechvívá tepny,které nesou jeho tó, u každého člověka je tón srdce jiný neboť každý člověk není stejně silný ,tón závisí na povaze ,na staří či zdraví i na jiných okolnostech které srdci prospívají jindy však i škodí, pro zdraví a činnost srdce máme dělat vše co prospěje nejen srdci ale všemu co pro zdraví člověka stále nutné je nebude-li člověk dělat pro zdraví a činnost srdce vše potom srdce navždy a nenávratěně odumře.

V bouři špíny. V záplavě krve přežívají ideály o lásce a štěstí. Jako mořeplavci v lodi rozervané bouří špíny a záplavou krve. Kdo je zachrání? Temná noc a srpek měsíce. Z víry slepota a štěstí.

A zřím tu tmu tmoucí převyšujíc, všechnu pozemskou vášeň a slasti, do šíře okolí vykřikujíc, to jedno prosté ,,Nic!“, ach,jsme již příliš hluboko v té proklaté pasti, plné zloby a strastí. Slepou temnotu ozařujíc krčí se v koutě oblohy úplňkový měsíc vidí padat hvězdu do lůna propasti, nezná ono místo,ty nezaznamenané oblasti, i když nahlas naříkajíc, nezmůže ani to prosté nic, světla země jsou příliš hluboko v té pasti, kde je pomalu dohasínajíc, zasahují všechny pozemské zármutky a strasti.

Proč mám ráda snění, když spánek krade čas? Vždyť ve snech pravda není, to ví každý z nás. Proč se slunce večer vždy k obzoru sklání? Proč není, kdo by brečel jen pro sněhu tání? Proč kvůli lásce já se trápím a Ty mi nejdeš vstříct? Proč bojím se, že Tebe stratím, když jiný by mi moh dát víc?...

Proč Renata Vindušková Proč srdce mě bolí, vždyť ránu necítím. Proč se teď bojím, vždy když tě uvidím. Proč slzy z oka mi teče, proč den tak pomalu se vleče. Proč co slyším hlavu mi míjí, proč bolestí srdce se mi svíjí. Proč nechci dál žít, Proč životní cestou nechci dál jít. Proč i v těch myšlenkách bolesti mám, proč do země se teď dívám. Proč bojím se všech pohledů, proč nevím jakou mám náladu. Proč nenacházím slova, bolest tu cítím znova a znova. Takhle to dál nejde, jdu mlčky dál po školní chodbě. Chci uniknout myšlenkám zlým, dál s chutí žít životem mým. Kéž bys mě vysvobodil, lásku tvou mi dal, kéž bys mě poslouchal, kéž bys tu teď stál.

Co je to láska? Láska je štěstí, láska je smích. Láska je bolest, láska je hřích. Láska je voda, kterou musíš pít. Stejně jako bez ní, bez lásky nejde žít...

básničkaa....: Jsi šíp, co zasáhl moje srdce. Jsi lano, co svázalo mi ruce. Jsi teplo, co hřeje mě dlouze. Jsi světlo, co hlídá mě v mlze. Jsi krev, co proudí mi v těle. Jsi rým, co v uších zní skvěle. Jsi život, který nechci ztratit. Jsi hřích, za kterej se musí platit. Jsi krb, u kterého se hřeju. Jsi dárek, kterej si přeju.

#121: Nepodváděj!kosmonautka123 máš to i na profilu a stáhla si to z netu to je ubohé!!!!

Když už jsem nedokázala šťastná býti, přišel jsi ty - moje nynější kvítí. Podal jsi mi ruku, když všichni odešli, otočili se zády a problémy obešli. Když už jsem se nedokázala smát, přišel jsi ty a pomohl mi vstát. Dal jsi mi vše, co člověk jen může dát a proto ti říkám, jsi můj NEJLEPŠÍ KAMARÁD! Tak ráda bych ti řekla, co říkám jenom polštáři, ve svitu luny, v její záři, tak ráda bych ti řekla zůstaň…a neodcházej mi můj příteli..(( Tyhle verše chci ti psát z upřímného srdce jen tobě je věnovat: Odpusť mi...chyby, kterých jsme se dopustila Odpusť mi...chvíle ticha, přitom tolik slov mě do jazyka píchá! Odpusť mi...zvyky, které občas mívám, přitom do očí tvých se neustále dívám! Odpusť mi...za dny, kdy se mračím, ale v skutku to tak nemyslím! Odpusť mi...za slabé chvíle mého já, protože strašně se bojím konce, který snadno uvadá! Odpusť mi...za náhle změny, které z nejistoty přikráčely! Odpusť mi... mé noční snění, vždyť ty jsi terčem k mému přemýšlení! Odpusť mi...motýlky v mém břiše, když dotkneš se mě tiše! Odpusť mi...jen o tohle tě prosím, protože v srdci svém tě stále nosím!

Vyznání mému miláčkovi na dobrou noc Miluji tě čím dál víc,jsi má láska,jsi můj chtíč...miluji,když se na mě svýma modrýma očkama dívas, miluji, když me dlouze líbáš, miluji, když mi svou lásku vyznáváš a po mém boku v noci usínáš...jsi pro mě vzácnější, než celý svět,já chtěla bych tě u sebe mít a to nejlépe hned... Miluji tvůj sladký úsměv, tomu prostě podlehnu ihned...Bez tebe jsou mé noci bezesné, stýská se mi, tobě ne? Nevěřím, že mě ta láska přejde,bez tebe to na tomhle světě už prostě nejde!!! Bez lásky a přece s láskou každý večer usínám, bez lásky a přece s láskou si na tebe vzpominám. Jsi ode mě tak daleko a přece blízko, v mém srdíčku najdeš velikánské místo. Hlídej si ho, to srdíčko je moje, pokud ho uhlídáš, budu navždy tvoje. Přeji krásné sny a dobrou noc, miluji tě hrozně moc :-* .... moc mi chybíš, chtěla bych se k tobě přitulit, cítit tvé pohlazení a nad to na světě nic není. :-*

Není to tak dávno,co řekl si mi,že mám krásné oči. Není to tak dávno, co do mého srdce si vkročil. Není to tak dávno, co jsme se po louce procházeli. Ten večer vzal sis tělo mé i s polibkem poprvé. Teď už chceš být láskou mou, do konce života jen se mnou. Děti spolu krásné míti, celý život šťastně žíti......

Miluji Tě jako slunce, které hřeje. Miluji tě jako déšť, který stéká po oknech. Miluji Tě jako mé myšlenky, které mi napovídají. Miluji Tě jako vodu, která uhasí žízeň. Miluji Tě jako slova, která neubližují. Miluji Tě jako mráz, která štípe, ale je neškodný. Miluji Tě jako vítr, který šeptá: ,,Miluji Tě!"

Znám dívku v bolest zakletou, spí tam kde růže nekvetou, tak krásně spící po lásce toužící. Někdy jako víla z lesů zakletých,pak zas jako bouře jednou krásně zářící, pak zas jako voda tichá. Často bolestí se svíjící, neb žalostí jí srdce puká. Ta dívka osudovou hříčkou jest, nahá ve středu velkého davu, lásku ve snech volající v červánkovém hávu. Až přestane být nahá a obleče si háv, bude štěstím křičící a noc ji bude hřát. Pak probudí se sladce snící na louce plné kopretin.

#177: nádherný prostě to nemá chybu je to já nemám slov jak je to krásný